První zmínka o obci pochází z roku 1229, kdy osada Dříč (Drzieczie) přešla z rukou vladyky Czasty (Časty) do držení Opatovického kláštera. Jeho Benediktíni dali tehdy mýtit původně silně zalesněný kraj, aby měli pro rozrůstající se klášter peníze a veškeré potřeby.
    Další záznam o obci je z doby husitské, kdy se místní občané dne 25. června 1421 zúčastnili památečního tábora na Kunětické hoře, aby společně s celým okolím projevili sílu jako Husovi stoupenci. Po burcujícím projevu husitského kněze Ambrože vzali útokem Hradec Králové. Stejně tak napadli i klášter v Opatovicích, který byl pod velením Diviše Bořka z Miletína vypálen. V důsledku tohoto činu se tak stal roku 1433 pánem zboží pardubického se sídlem na Kunětické hoře. Po smrti Divišově Dříteč s celým panstvím padla do rukou jeho syna Soběslava, spolehlivého pomocníka Jiříka z Poděbrad, který se v roce 1464 sám stává majitelem zboží, jež po něm později převzali jeho synové. V té době se v oblasti hojně zakládaly rybníky, čímž se Jiříkovi synové po letech zadlužili a panství prodali v roce 1490 Vilému z Pernštejna, jehož rod si za sídlo zvolil pardubický zámek. V době rozkvětu se na celém území rozléhalo až 225 rybníků.
    Poměry se zhoršily po bitvě na Bílé Hoře. To dokazuje rok 1625, kdy zámecký hejtman svolaným konšelům sdělil, že všichni občané musí přestoupit na katolickou víru, kdo tak neučinil, byl přinucen. Roboty v této době stále přibývalo, byl zákaz opustit grunt. Vznikaly časté selské vzpoury a rebelie. Třicetiletá válka (1618-1648) přinesla velké utrpení. Osady kolem Pardubic byly pustošeny a vypalovány. Roku 1641 přezimovala ve Dřítči velká část císařského vojska, které museli zásobovat. Vše vyvrcholilo v roce 1645, kdy Pardubice byly vojskem švédského generála Torstensona téměř vypáleny a Kunětická hora rozvalena.
    Teprve v době josefínské nastává úleva a nevolnická robota se mění v roční poplatek. Zpracovaný přehled uvádí, že v této době neměla stavení, kterých bylo ve Dřítči 36, popisná čísla. V roce 1837 má obec již 51 čísel popisných s 337 obyvateli včetně dvou rodin židovských. Revoluční rok 1848 přinesl zrušení roboty. Tímto se roku 1850 představitelé osad rozloučili s posledním vrchním na zámku a veškeré řízení přejmulo pardubické hejtmanství. Lid se z toho však dlouho netěšil. V roce 1866 vypukla prusko-rakouská válka a naší obcí prošlo na 10 000 mužů utíkajícího rakouského vojska.
   V roce 1874 navštívil Dříteč i sám císař Josef I. s Alžbětou, stalo se tak při honbě na jelena. Na konci 19. století měla obec již 63 domů s 438 obyvateli.
  První světové války se účastnilo i mnoho občanů naší obce. Na počest padlým obětem byl postaven pomník Svobody, jako jeden z prvních tohoto druhu na pardubickém okrese. Stojí dodnes uprostřed vsi vedle hřbitova.
   Po druhé světové válce v roce 1945 se hodně obyvatel odstěhovalo na výzvu vlády do pohraničí. Počet obyvatel poklesl na 324 v roce 1952.
Velký rozkvět obce nastává na konci 20. století, kdy Dříteč začala nabývat dnešní podoby a rozměrů.

Kronika Obce ke stažení zde (PDF, 65MB)